S filmem o pedofilovi nás zatím nikde nevypískali





Rozhovor z dnešní E15 o Danielově světě, kde jsem se trochu rozpovídal. Dávám ho sem v textové podobě, včetně poslední otázky, co se do tištěného rozhovoru nevešla.


Dokument Danielův svět otevřeně představující soukromí jednoho pedofila patří mezi nejzajímavější české filmy poslední doby – i nejúspěšnější. Na festivalu v Jihlavě získal cenu diváků, minulý týden se představil publiku na Berlinale. Za jeho námětem stojí Zdeněk Holý, bývalý šéfredaktor časopisu Cinepur a ředitel nakladatelství AMU, který snímek i produkoval. „Při sledování zpráv jsem si uvědomil, že se pořád mluví o tom, jak pedofil něco provedl. Zajímalo mě, jestli může existovat pedofil, který nic nedělá,“ přibližuj vznik projektu Zdeněk Holý.

Už zrod námětu filmu vypovídá, jak pedofily vnímáme - jako lidi, kteří dětem ubližují.
Přesně tak. Přitom pedofil je i někdo, kdo se rozhodl, že to dělat nebude. Každý z nás má nějaké temné, morálně problematické stránky. Přijde mi skvělé, když se někdo rozhodne svému silnému pokušení nepodlehnout. Takový člověk si vlastně zaslouží respekt.

Změnil Daniel i váš názor na pedofilii?
Ten se změnil, už když jsme s tou ideou navštívili sexuologa profesora Weisse. Řekl nám spoustu věcí vyvracejících mýty, kterým jsem taky věřil. V té chvíli jsme se začali bát, že máme v ruce fakta, která se lidem nebudou líbit. Kdybychom ukázali jednoho pedofila ze sta, který děti nezneužívá, šlo by o příběh jedince, který se dokázal vzepřít osudu. U toho by se všichni dojali, ovšem i potvrdili své stereotypy, že výjimka potvrzuje pravidlo. Ale fakt, že většina pedofilů děti nezneužívá, jde proti představám většinové společnosti a příběh pak už není jedinečný, ale politicky rozbušný.

Jak jste našel režisérku Veroniku Liškovou?
Veronika kromě kulturologie vystudovala i scenáristiku a dramaturgii na FAMU a jednou mě oslovila, abych se jí podíval na scénář. A ten byl velmi senzitivní a chápající ke všem postavám, dokázala ukázat jejich vnímání. Tak jsem jí nabídl tento dokument. Zprostředkoval jsem první setkání s pedofilem, Daniela našla už ona. I všechno ostatní je její zásluha, případně dalších členů štábu, jako dramaturga a Veroničina bratra Martina Marečka nebo kreativní producentky Martiny Šantavé. Ta náš projekt chtěla vždy dělat, ještě když byla na HBO. Tam jí to nedovolili, když pak odešla na ČT, šli jsme s filmem tam.

Měli jste problémy sehnat na něj peníze?
Rozhodně. Sehnali jsme je jen díky štěstí. Hlasování Rady Státního fondu kinematografie dopadlo v náš prospěch o jeden hlas, v České televizi jsme měli štěstí, že zrovna nastoupil do funkce generálního ředitele Petr Dvořák a ČT byla velmi otevřená.

Daniela jste v té době už znali?
To se vyvíjelo. Původně jsme si mysleli, že hlavní hrdina bude maskovaný, tak jsme na castingu zkoumali hlavně hlasy. Lidi filmu nejčastěji vytýkají, že je Daniel afektovaný. Ale většina z pedofilů nějaký způsobem afektovaná je. Nemyslím, že by to bylo vrozené, spíš to vychází z vnitřního strachu, který cítí vůči společnosti. Přijde mi tedy hloupé mu to vyčítat. Daniel byl ochotný vystoupit bez masky. Zároveň je velmi sebereflexivní, takže dokáže svůj osud přiblížit druhým.

Jaké bylo přijetí filmu na Berlinale?
Projekce byly vyprodané. Na premiéře nezazněla žádná negativní reakce, ale publikum mi přišlo v tenzi. Druhé promítání bylo uvolněnější, lidi se otevřeně ptali, navzájem si při diskusi tleskali. Došlo i k dojemným momentům, jeden pán se třeba přiznal, že je homosexuál.

Čekali jste po zisku divácké ceny v Jihlavě tak dobré reakce i u prvního mezinárodního publika?
Já mám vždycky strach, aby tenhle dokument lidi přijali. Ale zatím nás nikde nevypískali. Film podle mě funguje v tom, že se diváci dokážou do Daniela vžít. Uvědomí si, že jde o lidskou bytost, a nechce se jim na něj útočit.

Podle sexuologa Petra Weissa má Danielův svět i roli osvětovou, preventivní a sexuálně výchovnou. Souhlasíte?
Doporučená přístupnost filmu je 12 let. Podstatné je, aby člověk, který tuto tendenci pocítí během dospívání, věděl, kam se obrátit. Aby se necítil zahnaný do kouta. Většina pedofilů, s kterými Veronika mluvila, jí řekla, že pokud byli někdy nebezpeční, tak v době dospívání. V sexuální výchově by se tedy ideálně mělo učit, nejen že je třeba se bát pedofilů, ale že se jako pedofil můžete narodit a pak byste měli vědět, co dělat. Mimochodem v Berlíně jsme film promítali i organizaci poskytující pedofilům terapii. Říkali nám, že náš snímek je unikátní, že nikdo neukázal veřejnosti, jak žije a vnímá svět pedofil.

Budete nabízet Danielův svět ke školním projekcím?
My bychom rádi, aby film takové uplatnění našel, ale nepřijdu si kompetentní, abych organizoval jeho školní projekce. Bylo by dobré, kdyby v Čechách existovala organizace podobné té německé, která se zabývá prevencí zneužívání dětí. S touto problematikou by člověk mohl žít celý život. Já už jsem s ní strávil pár let, setkal jsem se se spoustou neporozumění a nepřátelství, řada lidí si myslí, že jsem pedofil, když produkuju takový film. Tak bych se rád věnoval i jiným zájmům.

Jakým například?
Pro Českou televizi třeba připravujeme cyklus populárně naučných dokumentů Člověk to je věda, o často překvapivém pohledu přírodních věd na člověka, neurovědy, evoluční psychologie, teorie her atd. Ta série má mít pět dílů a měla by se vysílat příští rok. Pak chystám projekt s Vítem Klusákem a Filipem Remundou Český Pepík jede do Polska poznat lásku k Bohu o tom, jak jsou čeští náboženští analfabeti konfrontováni s polskou zbožností. Měla by to být taková česká odpověď na knihy Mariusze Szczygiela Gottland a Udělej si ráj.

Žádné komentáře:

Okomentovat