Lesní vrah - povídka

Povídka Lesní vrah vyšla v loňském říjnovém Hostu. Po půl roce si ji jako autor dovolím přetisknout zde. Podle povídky chystáme celovečerní film, režírovat by ho měl Radim Špaček.







Něco pro všechny

Asi největším problémem malého českého audiovizuálního trhu je, že nemůžete tvořit pro někoho, ale musíte tvořit pro všechny. V Čechách specifické divácké skupiny jsou natolik malé, že samy žádný produkt neuživí. Bohužel to vede k neustálému srovnávání s většinou. Ideálem se proto stává určitý mainstream, kterým je všechno poměřováno (Na to nikdo nepřijde, není tam žádný slavný herec. Není to moc temné, dal bych tam něco pro odlehčení. Toto je intelektuálně elitářské, ukazujete, že jste chytřejší, než diváci, to nejde…). Není proto nijak divné, že se hůře prosazují specifičtější projekty a kinematografii vládnou lidové komedie. Jak to deformuje vkus, by bylo na samostatný rozbor.


Měl jsem takový nápad porovnávat výkon televizního pořadu na trhu percentuálně. Vytvoříme něco a pokud na to bude koukat stejně diváků v poměru k velikosti trhu jako například v Anglii, tak jsme uspěli. Bylo mi vysvětleno, že v Čechách musí být tento poměr podstatně větší. A je to logické. Prostředků je omezený počet, tedy nemůžete uspokojit všechny divácké skupiny jen jim určeným produktem, ale váš produkt musí pokrývat více skupin.


Jaká je z toho cesta? Jednak hledat ideální kompromis, kde kompromis neznamená ústupky, kočkopejsky a zglachšaltování. Popravdě si nevzpomínám na žádný dobrý příklad. Druhá cesta je oprostit se od ideálů českého audiovizuálního díla, často vkusově deformujícího prostředí a vydat se v kinematografii zahraniční cestou. Tou se vydal Václav Kadrnka s 80 dopisy. Není to cesta jednoduchá, musel si debut zaplatit sám, protože instituce se svými mainstreamovými požadavky na jeho vyhraněné dílo neslyšely. Dle alespoň zahraničních ohlasů se to vyplatilo.

D/N v Mecce!

Projekce před profíky od Foxů a Warnerů, mezinárodní ostuda na cestě!

Český Pepík za polské peníze



Náš polský koproducent Kosma films obdržel podporu na projekt Český Pepík jede do Polska od polského fondu PISF. Tím se otevírá cesta k realizaci. Film budou režírovat Vít Klusák a Filip Remunda. Než film získá konkrétní podobu, můžete se zatím podívat na námět, s nímž jsme Víta s Filipem oslovili.



ČESKÝ PEPÍK...
performační dokument á la Borat
hlavní hrdina Josef Preclík (odkaz na postavu Čecha v románu Jana Lama Wielki świat Capowic)

synopse:
Hlavním hrdinou je naivní/všeznalý, neschopný/všehoschopný český člověk z rodu Švejků. Josef Preclík se doslechne, že na sever od České republiky leží země, kde lidé věří abstraktní a těžko představitelné entitě zvané Bůh. A protože Josef/Pepík je člověk zvídavý/šťouravý, rozhodne se zjistit, co je na tom pravdy: zda v oné severní zemi, Polsku lidé opravdu věří v Boha, co je k tomu vede a jak takový život s vírou pak vypadá.

koncept:
Film využije rozdílných a přitom blízkých kultur Česka a Polska k vytvoření názorových střetů a komických situací. Hlavní hrdina, český ateista se vydá na cestu po katolickém Polsku, aby poznal a pochopil, proč lidé věří v Boha. Svým nepochopením toho, jak lidé mohou věřit, navíc v takovém masovém měřítku, bude vyvolávat zdánlivě nechtěné komické situace. Jeho přesvědčení nicméně nebude zatvrzelé, pokusí se otevřít možnostem víry, bude hledat člověka nebo instituci, které by ho přesvědčili a přivedli k víře. Lze však očekávat spíše komické důsledky.
Vydá se na pouť po místech, která jsou různým způsobem významná pro polské věřící. Navštíví Częstochowu v Jasné Goře, nejlépe kolem svátku Nanebevzetí Matky boží, křesťanský zábavní park Sanktuarium Matki Bożej Licheńskiej či setkání mladých křesťanů v Lednici. Rozhodně na své cestě nevynechá největší sochu Ježíše Krista v Świebodzinu, která pokořila sochu v Riu de Janeiru, Wadovice, místo narození Jan Pavla II., nebo některé ze stovek soch roztroušených po celém Polsku zpodobňujících polského papeže.