Nejlepší pověst

Jak se některé projekty blíží ke svému finále, tak jsme si dneska s mojí oblíbenou střihačkou Hedvikou Hansalovou dělali srandu, že všechny projekty, na nichž teď ve Vernesu pracuji, při nemístném zjednodušení, nebo vytažení některých věcí z kontextu vyznívají velmi žáškodně. Z Čí je moje dítě by si někdo mohl udělat mylný závěr, že jsem proti adopcím dětí. Z Z lásky k dětem, že podporuji zneužívání dětí, z webseriálu Dámi nedámi, že nemám rád lesby.


Opak je pravdou, lesby mám rád, možná že právě až moc a o tom je postava Pavla. Proti adopcím nic nemám, protože sám nad ní uvažuji. Fakta jsou sice neúprosná, ale pro nezaopatřené děti je přitom nejlepší z možných řešení. Sexuální zneužívání dětí je mi ohavné, ale faktem je, že z 90% ho dělají heterosexuálové nikoli pedofilové. Pokud tedy s tím společnost chce něco udělat, musí se zaměřit někam úplně jinam a nehledat hromosvod mezi pedofily, z nichž většina se podobného jednání nedopustí. A za sny, které mají, naštěstí nikoho nesoudíme.


A to jsem ještě zapomněl, že v říjnovém Hostu mi vyjde povídka Lesní vrah o případu Viktora Kalivody, podle níž by měl vzniknout první český minimalistický film. Nejvíce znepokojivý příběh ze současnosti, co znám.



Premiéry:

Čí je moje dítě, r. Marek Duda, Radim Procházka - podzim, zima 2013 ČT (pokud se schválí celý cyklus Člověk to je věda , možná to ještě pozdrží)
Dámi nedámi, r. Radim Špaček - podzim 2013, streamovací kanál je tajný
Z lásky k dětem (pracovní název), r. Veronika Lišková -  jaro 2014 kinodistribuce