S filmem o pedofilovi nás zatím nikde nevypískali





Rozhovor z dnešní E15 o Danielově světě, kde jsem se trochu rozpovídal. Dávám ho sem v textové podobě, včetně poslední otázky, co se do tištěného rozhovoru nevešla.


Dokument Danielův svět otevřeně představující soukromí jednoho pedofila patří mezi nejzajímavější české filmy poslední doby – i nejúspěšnější. Na festivalu v Jihlavě získal cenu diváků, minulý týden se představil publiku na Berlinale. Za jeho námětem stojí Zdeněk Holý, bývalý šéfredaktor časopisu Cinepur a ředitel nakladatelství AMU, který snímek i produkoval. „Při sledování zpráv jsem si uvědomil, že se pořád mluví o tom, jak pedofil něco provedl. Zajímalo mě, jestli může existovat pedofil, který nic nedělá,“ přibližuj vznik projektu Zdeněk Holý.

Už zrod námětu filmu vypovídá, jak pedofily vnímáme - jako lidi, kteří dětem ubližují.
Přesně tak. Přitom pedofil je i někdo, kdo se rozhodl, že to dělat nebude. Každý z nás má nějaké temné, morálně problematické stránky. Přijde mi skvělé, když se někdo rozhodne svému silnému pokušení nepodlehnout. Takový člověk si vlastně zaslouží respekt.

Změnil Daniel i váš názor na pedofilii?
Ten se změnil, už když jsme s tou ideou navštívili sexuologa profesora Weisse. Řekl nám spoustu věcí vyvracejících mýty, kterým jsem taky věřil. V té chvíli jsme se začali bát, že máme v ruce fakta, která se lidem nebudou líbit. Kdybychom ukázali jednoho pedofila ze sta, který děti nezneužívá, šlo by o příběh jedince, který se dokázal vzepřít osudu. U toho by se všichni dojali, ovšem i potvrdili své stereotypy, že výjimka potvrzuje pravidlo. Ale fakt, že většina pedofilů děti nezneužívá, jde proti představám většinové společnosti a příběh pak už není jedinečný, ale politicky rozbušný.

Jak jste našel režisérku Veroniku Liškovou?
Veronika kromě kulturologie vystudovala i scenáristiku a dramaturgii na FAMU a jednou mě oslovila, abych se jí podíval na scénář. A ten byl velmi senzitivní a chápající ke všem postavám, dokázala ukázat jejich vnímání. Tak jsem jí nabídl tento dokument. Zprostředkoval jsem první setkání s pedofilem, Daniela našla už ona. I všechno ostatní je její zásluha, případně dalších členů štábu, jako dramaturga a Veroničina bratra Martina Marečka nebo kreativní producentky Martiny Šantavé. Ta náš projekt chtěla vždy dělat, ještě když byla na HBO. Tam jí to nedovolili, když pak odešla na ČT, šli jsme s filmem tam.

Měli jste problémy sehnat na něj peníze?
Rozhodně. Sehnali jsme je jen díky štěstí. Hlasování Rady Státního fondu kinematografie dopadlo v náš prospěch o jeden hlas, v České televizi jsme měli štěstí, že zrovna nastoupil do funkce generálního ředitele Petr Dvořák a ČT byla velmi otevřená.

Daniela jste v té době už znali?
To se vyvíjelo. Původně jsme si mysleli, že hlavní hrdina bude maskovaný, tak jsme na castingu zkoumali hlavně hlasy. Lidi filmu nejčastěji vytýkají, že je Daniel afektovaný. Ale většina z pedofilů nějaký způsobem afektovaná je. Nemyslím, že by to bylo vrozené, spíš to vychází z vnitřního strachu, který cítí vůči společnosti. Přijde mi tedy hloupé mu to vyčítat. Daniel byl ochotný vystoupit bez masky. Zároveň je velmi sebereflexivní, takže dokáže svůj osud přiblížit druhým.

Jaké bylo přijetí filmu na Berlinale?
Projekce byly vyprodané. Na premiéře nezazněla žádná negativní reakce, ale publikum mi přišlo v tenzi. Druhé promítání bylo uvolněnější, lidi se otevřeně ptali, navzájem si při diskusi tleskali. Došlo i k dojemným momentům, jeden pán se třeba přiznal, že je homosexuál.

Čekali jste po zisku divácké ceny v Jihlavě tak dobré reakce i u prvního mezinárodního publika?
Já mám vždycky strach, aby tenhle dokument lidi přijali. Ale zatím nás nikde nevypískali. Film podle mě funguje v tom, že se diváci dokážou do Daniela vžít. Uvědomí si, že jde o lidskou bytost, a nechce se jim na něj útočit.

Podle sexuologa Petra Weissa má Danielův svět i roli osvětovou, preventivní a sexuálně výchovnou. Souhlasíte?
Doporučená přístupnost filmu je 12 let. Podstatné je, aby člověk, který tuto tendenci pocítí během dospívání, věděl, kam se obrátit. Aby se necítil zahnaný do kouta. Většina pedofilů, s kterými Veronika mluvila, jí řekla, že pokud byli někdy nebezpeční, tak v době dospívání. V sexuální výchově by se tedy ideálně mělo učit, nejen že je třeba se bát pedofilů, ale že se jako pedofil můžete narodit a pak byste měli vědět, co dělat. Mimochodem v Berlíně jsme film promítali i organizaci poskytující pedofilům terapii. Říkali nám, že náš snímek je unikátní, že nikdo neukázal veřejnosti, jak žije a vnímá svět pedofil.

Budete nabízet Danielův svět ke školním projekcím?
My bychom rádi, aby film takové uplatnění našel, ale nepřijdu si kompetentní, abych organizoval jeho školní projekce. Bylo by dobré, kdyby v Čechách existovala organizace podobné té německé, která se zabývá prevencí zneužívání dětí. S touto problematikou by člověk mohl žít celý život. Já už jsem s ní strávil pár let, setkal jsem se se spoustou neporozumění a nepřátelství, řada lidí si myslí, že jsem pedofil, když produkuju takový film. Tak bych se rád věnoval i jiným zájmům.

Jakým například?
Pro Českou televizi třeba připravujeme cyklus populárně naučných dokumentů Člověk to je věda, o často překvapivém pohledu přírodních věd na člověka, neurovědy, evoluční psychologie, teorie her atd. Ta série má mít pět dílů a měla by se vysílat příští rok. Pak chystám projekt s Vítem Klusákem a Filipem Remundou Český Pepík jede do Polska poznat lásku k Bohu o tom, jak jsou čeští náboženští analfabeti konfrontováni s polskou zbožností. Měla by to být taková česká odpověď na knihy Mariusze Szczygiela Gottland a Udělej si ráj.

Daniel v Berlíně




Danielův svět byl vybrán do druhé nejvýznamnější sekce Berlinale, do sekce Panorama, což je bezpochyby velký úspěch. Na druhou stranu je potřeba vidět celou historii, a že vše mohlo být jinak. Nejprve jsme se zúčastnili soutěže dokumentárních námětů vypsané HBO, tak před čtyřmi lety. Nesupěli jsme, i když jsme se dostali alespoň mezi několik zvažovaných projektů, takže se o nás pak vědělo. Hlasování Fondu, který nám nakonec přidělil půlmilionovou dotaci, skončilo 6:5. V České televizi projekt schváli v roce nástupu Petra Dvořáka, kdy televize obecně schvalovala nové i odvážné projekty. A film se díky jednomu známému podařilo dostat přímo do rukou šéfa sekce Panorama, který si jej pustil. Je to velký rozdíl oproti tomu, kdyby mu někdo o filmu jen referoval. Tedy žádné úspěchy nejsou tak velké, jak se zdají a a opačně to platí i o neúspěších.
Nicméně nikdy by se to nepovedlo, kdyby nebylo dost odvážných lidí, kteří do takto obtížného projektu šli. Těm patří velký dík. Veronice Liškové, Martině Šantavé, Petru Weissovi a za pomoc Aleši Rumpelovi.

TOUS ÉCRANS 2014

Marta and Pavel are friends. Marta is a lesbian. Pavel loves lesbians. Maybe a little too much. There’s a bit of Woody Allen in this wonderfully written and performed Czech web series.

Dámi / Nedámi 8. a 10.11. v Ženevě!

PITCH FEVER

S tímto jevem už se hojně setkáváme i Čechách. Taky mám pocit, že pitchujem trochu bez rozmyslu. Z připravované knihy Lindy Aronson Scénář pro 21. století.

Prezentační záchvat (pitch fever)

Jedna z nejčastějších situací, při které se může vloudit nesrovnalost mezi námětem a dějem, nastává ještě předtím, než vůbec začneme psát samotný scénář; tedy při přípravě prezentace našeho záměru. Prezentace záměru (pitch) je „chvalozpěv“ na scénář za účelem získání financí. V současné době je tato prezentace často povinná již ve velmi rané fázi developmentu scénáře. Někdy se dokonce stává, že se o financování námětu rozhoduje na veřejných soutěžích představování záměrů, což je poněkud znepokojivé.
Prezentace záměru by měla být představením námětu nedokončeného či ještě nezapočatého scénáře, avšak mnohdy dochází k neobvyklé situaci, kdy je záměr zaměněn za výsledek. Náš scénář se nestane úchvatným thrillerem: již jím je. Můžeme tvrdit, jak chceme, že náš scénář je strhující, dech beroucí a mimořádně originální thriller o průmyslové špionáži, tím jej ale nenapíšeme. Bohužel se to však přesně takto děje a tvůrci věří vlastní reklamě. Nekladou si nepříjemné otázky ohledně scénáře a výsledkem je, že překvapivě velké procento z takovýchto dokončených scénářů se téměř neshodne s  působivou prezentací záměru (a to ani v  základní věci jako je děj), aniž by tomu tvůrci věnovali pozornost. Tomuto jevu říkáme prezentační záchvat.

Z lásky k dětem > Danielův svět

http://www.dokrevue.cz/clanky/danieluv-svet

Za tímto odkazem se skrývá text režisérky Veroniky Liškové k dokončovanému celovečenímu portrétu nekriminálního pedofila pod konečným názvem Danielův svět. Text byl součástí přílohy DOK.REVUE Respektu 18/2014.



Inspirace

Když už jsme dostali ceny za Čí je moje dítě, stojí za to připomenout, že před rokem jsem dělal rozsáhlý rozhovor s Aidanem Lavertym šéfem pořadu BBC Horizon, který byl pro nás asi největší inspirací. Rozhovor vyšel v časopise Vesmír.





Je to moje dítě!

Konečně jsem byl po letech šťastný, jako je můj syn každý den. Čí je moje dítě, pilot cyklu Člověk z pohledu přírodních věd vyhrál na festivalu populárně naučných filmů AFO Olomouc dvě ze tří českých cen. Poděkování mimo jiné patří Martině Šantavé, Marku Dudovi a Radimovi Procházkovi.







Cena RWE za nejlepší český populárně-vědecký dokumentární film

Složení poroty: Jiří Dušek, Alexandra Hroncová, Kamil Fila

Čí je moje dítě
Při zvažování, zda u vědeckých či populárně-naučných dokumentů upřednostnit estetiké, nebo utilitární hledisko, převážil u poroty názor, že z letošní nabídky dá přednost filmu, který byl jednak informačně nejvíce nasycený a jednak svou formou zpracování tyto informace třídí nejpřehlednějším způsobem. Mimořádně aktuální téma, jež se dotýká víceméně všech z nás, kteří máme nebo budeme mít děti, a filmařsky velmi profesionální způsob prezentace pečlivě skládaných vědeckých argumentů učinil ze snímku Čí je moje dítě jednoznačného favorita. Autoři v něm pomocí evoluční psychologie vysvětlují příčiny a užitečnost žárlivosti, důvody propadu porodnosti ve vyspělých západních zemích a ptají se, jakým způsobem může dostupnost genetického testování rodičovství ovlivnit naše chování při výběru partnera a plození potomků. Suverénnost prezentace dotyčných témat se přibližuje přiznanému vzoru dokumentů BBC Horizon a lze si jenom přát, aby podobné filmy a pořady měly v budoucnu dostatečnou podporu u našich televizí.


Cena časopisu Dějiny a současnost za nejlepší český dokument v oblasti humanitních a společenských věd

Cena časopisu Dějiny a současnost zamíří letos do tematických vod možná poněkud překvapivých, a přece hlubině logických. Šéfredaktorka časopisu Iveta Coufalová a člen redakční rady Ivan Klimeš se shodli na volbě filmařsky vytříbeného snímku Marka Dudy a Radima Procházky Čí je moje dítě (2013). Zdánlivě nehistorické téma s kruciálními otázkami, kdo jsme a čí jsme, s jakou genetickou výbavou své životy žijeme, je vlastně dějinami či spíše historií přímo prostoupeno, konkrétně osobní historií každého člověka, jež fatálně rezonuje v jeho rodinné historické identitě. Jestliže se u nepochybných otcovství odhaduje, že ve 2 – 3 % z těchto případů jde o předpoklad mylný a ve hře je tedy jiný biologický otec a u otcovství nejistých poskočí toto číslo na 15 – 30 %, pak nám tento film dává vytušit existenci obrovského množství individuálních příběhů, někdy zveřejněných, ale jindy třeba utajených i před těmi, jichž se bezprostředně týkají. Až 10 % dětí má jiné biologické otce než ty, kteří se za ně považují. Jako historikové bychom se měli naučit pracovat s nejistotou otcovství jako s dějinným fenoménem – posune nás to směrem k historické antropologii, případně k dějinám mentalit.



Lesní vrah - povídka

Povídka Lesní vrah vyšla v loňském říjnovém Hostu. Po půl roce si ji jako autor dovolím přetisknout zde. Podle povídky chystáme celovečerní film, režírovat by ho měl Radim Špaček.







Něco pro všechny

Asi největším problémem malého českého audiovizuálního trhu je, že nemůžete tvořit pro někoho, ale musíte tvořit pro všechny. V Čechách specifické divácké skupiny jsou natolik malé, že samy žádný produkt neuživí. Bohužel to vede k neustálému srovnávání s většinou. Ideálem se proto stává určitý mainstream, kterým je všechno poměřováno (Na to nikdo nepřijde, není tam žádný slavný herec. Není to moc temné, dal bych tam něco pro odlehčení. Toto je intelektuálně elitářské, ukazujete, že jste chytřejší, než diváci, to nejde…). Není proto nijak divné, že se hůře prosazují specifičtější projekty a kinematografii vládnou lidové komedie. Jak to deformuje vkus, by bylo na samostatný rozbor.


Měl jsem takový nápad porovnávat výkon televizního pořadu na trhu percentuálně. Vytvoříme něco a pokud na to bude koukat stejně diváků v poměru k velikosti trhu jako například v Anglii, tak jsme uspěli. Bylo mi vysvětleno, že v Čechách musí být tento poměr podstatně větší. A je to logické. Prostředků je omezený počet, tedy nemůžete uspokojit všechny divácké skupiny jen jim určeným produktem, ale váš produkt musí pokrývat více skupin.


Jaká je z toho cesta? Jednak hledat ideální kompromis, kde kompromis neznamená ústupky, kočkopejsky a zglachšaltování. Popravdě si nevzpomínám na žádný dobrý příklad. Druhá cesta je oprostit se od ideálů českého audiovizuálního díla, často vkusově deformujícího prostředí a vydat se v kinematografii zahraniční cestou. Tou se vydal Václav Kadrnka s 80 dopisy. Není to cesta jednoduchá, musel si debut zaplatit sám, protože instituce se svými mainstreamovými požadavky na jeho vyhraněné dílo neslyšely. Dle alespoň zahraničních ohlasů se to vyplatilo.

D/N v Mecce!

Projekce před profíky od Foxů a Warnerů, mezinárodní ostuda na cestě!

Český Pepík za polské peníze



Náš polský koproducent Kosma films obdržel podporu na projekt Český Pepík jede do Polska od polského fondu PISF. Tím se otevírá cesta k realizaci. Film budou režírovat Vít Klusák a Filip Remunda. Než film získá konkrétní podobu, můžete se zatím podívat na námět, s nímž jsme Víta s Filipem oslovili.



ČESKÝ PEPÍK...
performační dokument á la Borat
hlavní hrdina Josef Preclík (odkaz na postavu Čecha v románu Jana Lama Wielki świat Capowic)

synopse:
Hlavním hrdinou je naivní/všeznalý, neschopný/všehoschopný český člověk z rodu Švejků. Josef Preclík se doslechne, že na sever od České republiky leží země, kde lidé věří abstraktní a těžko představitelné entitě zvané Bůh. A protože Josef/Pepík je člověk zvídavý/šťouravý, rozhodne se zjistit, co je na tom pravdy: zda v oné severní zemi, Polsku lidé opravdu věří v Boha, co je k tomu vede a jak takový život s vírou pak vypadá.

koncept:
Film využije rozdílných a přitom blízkých kultur Česka a Polska k vytvoření názorových střetů a komických situací. Hlavní hrdina, český ateista se vydá na cestu po katolickém Polsku, aby poznal a pochopil, proč lidé věří v Boha. Svým nepochopením toho, jak lidé mohou věřit, navíc v takovém masovém měřítku, bude vyvolávat zdánlivě nechtěné komické situace. Jeho přesvědčení nicméně nebude zatvrzelé, pokusí se otevřít možnostem víry, bude hledat člověka nebo instituci, které by ho přesvědčili a přivedli k víře. Lze však očekávat spíše komické důsledky.
Vydá se na pouť po místech, která jsou různým způsobem významná pro polské věřící. Navštíví Częstochowu v Jasné Goře, nejlépe kolem svátku Nanebevzetí Matky boží, křesťanský zábavní park Sanktuarium Matki Bożej Licheńskiej či setkání mladých křesťanů v Lednici. Rozhodně na své cestě nevynechá největší sochu Ježíše Krista v Świebodzinu, která pokořila sochu v Riu de Janeiru, Wadovice, místo narození Jan Pavla II., nebo některé ze stovek soch roztroušených po celém Polsku zpodobňujících polského papeže.

Vancouver Web Fest Official Selection


Dámi/Nedámi pod anglickým názvem Laydies and Genitalmen vybrali do soutěže webového festivalu ve Vancouveru. Vybíralo se "z několika set uchazečů", vybrali 73 projektů. Většina je, jak jinak, z Kanady a USA, asi tři projekty jsou z Latinské Ameriky, do 10 z Evropy, přičemž jsme jediní z východní Evropy. Při projekci bychom měli dostat prostor 20 minut, tzn. že se podaří pustit skoro všechny epizody.
Když jsme se začali zajímat o web festivaly, byli jsme překvapeni, kolik jich je. Tuším, že jich bylo po světě něco přes 20 a my jsme si jich vytipovali asi 6, které chceme obeslat. Vancouver byl první. V Americe je to prý specifické, web seriály tam představují skutečně byznys. Především nejstarší festival v LA, letos bude jeho 5. ročník, se chlubí, že je něco jako ComicCon nebo Sundance pro web seriály. Samozřejmě budeme zvědaví, zda nás vyberou na festivaly v Evropě. Nejzajímavěji vypadají festivaly v Marseille a v Ženevě, který je součástí televizního festivalu. A v listopadu Moskva!

Rákosníček versus feministka

Před lety jsem v rámci doktorského studia FAMU natočil zcizující dokument Bitevní pole Titan. Některé věci se nám do něj nedostaly a jedna, podle mě, z nejpěknějších byla pasáž, kde nejmenovaná feministka kritizuje české večerníčky, konkrétně Rákosníčka. A já mám pocit, že Rákosníček ji oplácí kritizovanými zbraněmi. S feministkou souhlasím, s Rákosníčkem taky.


Jinak celý Titan je dostupný na dafilms, stream zdarma.
Moje ohlédnutí po letech za projektem zde.

Český Pepík míří k polskému fondu

Začali jsme malými krůčky zde, snad z toho bude první zahraniční koprodukce.

1. překlad názvu do polštiny Czeski Pepik jedzie do Polski zapoznać się z miłością do Boga!
2. překlad názvu do polštiny Czeski Pepik rusza do Polski odkrywać miłość do Boga
1. překlad názvu do angličtiny Czech Atheist Goes to Poland to Learn How to Love God

Šíření po česku

Dnes je to 14 dní, co jsme vypustili první čtyři epizody Dámi / Nedámi. Co se týče hodnocení, můžeme být spokojení, na CSFD jsme na 58%, což je 4% pod Comebackem, jediným profesionálně odvedeným sitcomem u nás. (Tuším, že má nejlepší hodnocení ze všech českých sitcomů.) Výsledek to není špatný, vzhledem k tomu, jak máme vyhraněný produkt.


Nicméně sledovanost na Youtube není taková, jakou jsme si představovali. Po 14 dnech máme dvě nejpropagovanější epizody na 1500 shlédnutích. Je to málo, či hodně? Spíš méně. Ukazuje se, že jsme jako producenti podcenili jednu věc. Klíčem k úspěšnému šíření v českých podmínkách je FB a velké internetové portály. Kvůli lechtivému obsahu a malému institucionálnímu vlivu naší mladé firmy jsme si nedělali iluze, že se s naší tiskovou zprávou dostaneme na portály typu idnes.cz. Co jsme ztratili zde, nám spontánně však dohnal bulvár extra.cz, který se lechtivosti chytil.


Tedy hlavní problém s nižší sledovaností je především nefunkční FB: Ukázalo se, že FB je přec jenom dost veřejné médium, kde lidé mají nejen své kámoše, ale kde také udržují oficiálnější vztahy se svou rodinou, kolegy z práce apod. V takové sociální síti se pak zjevně nechtějí identifikovat s vulgárnějším obsahem, který by je pasoval na něco, čím veřejně nechtějí být.


Češi navíc k vulagritě v TV nemají tak bezproblémový vztah jako třeba Angličané a obecně Anglosasové. Soudím, alespoň ze seriálů jako jsou Inbetweeners, kde je otevřenost mluvy asi na stejné úrovni jako v Dámi / Nedámi. Vedle toho existují polokomediální či dramatické seriály, kde otevřená mluva je poměrně běžná. Několik prvních dílů Girls od HBO se točí tuším kolem kapavky, nebo Orange Is the New Black od Netflixu v jednom díle řeší nadměrně roztaženou vagínu po lesbickém fistingu. Šokující? Pro nás v Čechách ano.


Dámi / Nedámi vstoupí 1.12. na Voyo. Může to být zbožné přání, ale předplacená internetová televize může sledovanosti prospět. Soukromé projekce z DVD a videokazet pomohly kdysi kupříkladu Formanově Larry Flyntovi, na nějž nikdo nechtěl jít do kina. Samozřejmě to srovnání je vzhledem k ambicím zcela neadekvátní, ale vzhledem k principu by mohlo sedět. Uvidíme.











Nejlepší pověst

Jak se některé projekty blíží ke svému finále, tak jsme si dneska s mojí oblíbenou střihačkou Hedvikou Hansalovou dělali srandu, že všechny projekty, na nichž teď ve Vernesu pracuji, při nemístném zjednodušení, nebo vytažení některých věcí z kontextu vyznívají velmi žáškodně. Z Čí je moje dítě by si někdo mohl udělat mylný závěr, že jsem proti adopcím dětí. Z Z lásky k dětem, že podporuji zneužívání dětí, z webseriálu Dámi nedámi, že nemám rád lesby.


Opak je pravdou, lesby mám rád, možná že právě až moc a o tom je postava Pavla. Proti adopcím nic nemám, protože sám nad ní uvažuji. Fakta jsou sice neúprosná, ale pro nezaopatřené děti je přitom nejlepší z možných řešení. Sexuální zneužívání dětí je mi ohavné, ale faktem je, že z 90% ho dělají heterosexuálové nikoli pedofilové. Pokud tedy s tím společnost chce něco udělat, musí se zaměřit někam úplně jinam a nehledat hromosvod mezi pedofily, z nichž většina se podobného jednání nedopustí. A za sny, které mají, naštěstí nikoho nesoudíme.


A to jsem ještě zapomněl, že v říjnovém Hostu mi vyjde povídka Lesní vrah o případu Viktora Kalivody, podle níž by měl vzniknout první český minimalistický film. Nejvíce znepokojivý příběh ze současnosti, co znám.



Premiéry:

Čí je moje dítě, r. Marek Duda, Radim Procházka - podzim, zima 2013 ČT (pokud se schválí celý cyklus Člověk to je věda , možná to ještě pozdrží)
Dámi nedámi, r. Radim Špaček - podzim 2013, streamovací kanál je tajný
Z lásky k dětem (pracovní název), r. Veronika Lišková -  jaro 2014 kinodistribuce


Webizodes mobizodes

NA TEORETICKOU OBJEDNÁVKU SOUČASNÉHO TRHU VYJÁDŘENOU HLASEM - VIZ NÍŽE - GURU WEBOVÝCH A MOBILNÍCH SERIÁLŮ Franka Chindamoa PŘIPRAVUJEME WEBOVÝ SERIÁL Dámi nedámi.
Když sledujeme televizi, dáváme jí 30 - 60 minut. Ale na malé internetové obrazovce nebo mobilním telefonu lidé neoslovuje nic, co má více jak 3 - 5 minut.
ANO, NĚCO S TAKHLE DLOUHÝMI EPIZODAMI PŘIPRAVUJEME.
Jedna z nejdůležitějších věcí, kterým musí scénárista porozumět, je, že čím větší je obrazovka, tím může být jemnější. Čím menší je však obrazovka, tím víc musí být šokující, přesvědčivý a svérázný. Tomu, co by bylo úplně mimo pro televizní seriál, se strašně dobře daří na malé obrazovce.
ANO, BUDE TO ŠOKUJÍCÍ A SVÉRÁZNÉ A Z TELEVIZE NÁS S TÍM VYHODILI.
Pokud jste nezávislou společností, máte svobodu produkovat původní obsah a doufat, že se stane hitem v podobě mobizod nebo webizod nebo přeroste do televize nebo do kina.KDYBY TO NĚKAM PŘEROSTLO, NEBRÁNILI BYCHOM SE.
Stát se televizním scénáristou je velmi náročné, protože na konec někdo bude muset dát miliony dolarů na váš scénář, aby se dostal do televize. Ale s tímto (myšleny mobizody a webizody), musí někdo investovat tisíce dolarů do vašeho psaní, aby mohlo být natočeno.
ANO, INVESTUJEME V ŘÁDU TISÍCŮ DOLARŮ, ALE HNED NA DOLNÍ HRANICI :-)
VÍCE, POKUD SE TO POVEDE A ŠOK BUDE OPRAVDOVÝ.

Fusion

Tak od 12.7. je to oficiální. (Proto tady byl tak dlouho klid.) Zdeněk vstoupil z 50% do společnosti Vernes Jany Bebrové, aby tak spojili své podnikatelské a produkční aktivity. Zvířátka nahrazuje ponorka, nebo je to něco jiného?
A jak by měl Vernes fungovat? Na to odpovídá Pamela Dougles v knize How to Succeed as a Professional Writer in TV:
Some companies have two tracks at the very top - one is the executive producer in charge of physical production: technology, crew, schedules, location planning, construction, equipment and so forth. The other executive producer is the head writer, in charge of content, which means all artistic aspects of creating and executing the scripts, including directing, editing and casting. These two people work as a team, an useful division of labor.

Znělka

Přípravné práce na znělku, která už nebude dokončena, více v jednom z příštích příspěvků. Krásná animace od Jana Cechla. Idea byla, že se zvířátka seběhnou v krajině a zastaví se v momentě, kdy to vypadá, že na sobě stojí.


















Člověk, to je věda!


Člověk, to je věda nikoli Člověk z pohledu vědy, tak se přejmenoval cyklus populárně naučných dokumentů, jehož pilotní díl Čí je moje dítě by měl vzniknout pro Českou televizi v roce 2013 ve spolupráci s Produkcí Radima Procházky. Podporuje Academia film Olomouc.

Z lásky k dětem

Na začátku listopadu začne režisérka Veronika Lišková natáčet dokumentární film o nekriminálních pedofilech s pracovním názvem Z lásky k dětem. Film vzniká v koprodukci s Českou televizí a za přispění Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Za kamerou bude stát Braňo Pažitka.

Co si o sobě myslíš

Občas je dobré se nad sebou zamyslet, což se vám nechtěně podaří, když vás někdo požádá pořádá o profil společnosti. Žádost přišla od amsterdamské IDFy a toto je odpověď:
New company founded 2011. We produce documentaries with controversial topics like pedophilia, blasphemy, cultural and national differences etc. Our the most current documentary For Love of Children explores the theme of non criminal pedophiles, what it means to be born as pedophile in the society that automatically hates you. We recently develop the performance documentary about typical Czech atheist going to Poland to find out the catholic love for God.
Jsme prostě kontroverzní společnost.

Pepík

Přípravy na "polský projekt" jsou v plném proudu. Při troše aranžérského umění tematické knihy zabírají jednu knihovní poličku.
Mimochodem, Černou knihu církve napsal katolík, tedy žádné tendenční čtení.

Fanouškové píší




Ačkoli společnost vznikla teprve v září roku 2012, už se nám hlásí první šťouralové s obviněním z plagiátorství.



Nezdařilé kopie loga společnosti pocházejí z USA a německých Brém.

Čí je moje dítě? pětiminutový pilot cyklu Člověk z pohledu vědy

video









V září 2011 byla dokončena pětiminutová ukázka z pilotního dílu pro populárně naučný cyklus Člověk z pohledu vědy, kterou režíroval Marek Duda. Scénář napsal Zdeněk Holý, odborně se podílely evoluční psycholožky Jarka Valentová a Kateřina Klapilová. Za kamerou stál Tomáš König, před kamerou Jan Kolář - šéfredaktor Cinepuru, překladatelka Adéla Galová s dcerou a kanadský kulturolog Igor Tchoukarin. Za pomoc patří dík Reelillusion.

Logo společnosti


V září 2011 vzniklo logo společnosti inspirované mimo jiné Zdeňkovým psem a pohádkou Zvířátka a Petrovští, jehož autorkou je Linda Dostálková.